Bizárka seděla jak opařená, vyždímaná, vycucaná. Kobra jí třískla telefonem, celkem šestkrát za sebou. Anebo sedumkrát? Bizárka si nebyla už jistá, ale byla otřesená. Šarlota ustaraně koukala na Bizárku, skutečně se tvářila smutně a dívala se před sebe. Skoro se zdálo, že jí ukápne slza. Šarlota tušila, že je něco hodně špatně, protože se neodvážila na Bizárku sama první promluvit. Čekala trpělivě, až se Bizárka rozhodne něco říct. V tomhle byla Šarlota bezvadná, uvědomovala si Bizárka. Byla empatická, měla Bizárku ráda a Bizárka zase jí. Dávala jí ze sebe to nejlepší, bylo evidentní, že Šarlota potřebuje vzor, že je taková lehce nehotová a nezkušená, ale s velikým potenciálem, který se jí dařilo vedle Bizárky v dobré proměňovat.

Když Bizárka Šarlotu v práci poznala, byla to pro ní Ťapinka. Nosila se na vysokých jehlách, boky valila ze strany na stranu, nepůsobila nijak upracovaně, takové to potěšení na ozdobu kanceláře. Proto, když Kobra přeložila Šarlotu do týmu Bizárky, nebyla z toho dvakrát nadšená. Neuměla si prostě Bizárka představit, jak a v čem jí tahle Ťapinka může být nápomocná. A teď Šarlota vyděšeně seděla a sledovala periferně od stolu Bizárku. Bizárka si uvědomila, že takovou situaci ještě nikdy nazažila. Cítila totální prázdno v hlavě, věděla že je v šoku. Kobra na Bizárku řvala takovým způsobem do telefonu, že Bizárka musela dávat sluchátko od ucha dál, snažila se na Kobru mluvit konejšivě jako na malý dítě a uvědomovala si, že do tý doby jakýkoliv kecy o histerkách byly vážně jen kecy.

Tohle byla histerická scéna jako prase, kterou Kobra předvedla. Šestkrát za sebou Bizárce volala, šestkrát za sebou ječela jako naprostá kráva. Do toho Bizárce vypisovala z telefonu zprávy do emailu typu „I am waiting“. Další zpráva, “ do it now“. Takové parádní emailové výkřiky mezi voláními.“Šarloto“, promluvila konečně Bizárka. “ Tohle je v prdeli, já nevím co mám dělat. “ Šarlota vážně vypadala, že se rozbrečí. Jenom seděla tichounce, přikyvovala lehce hlavou. A Bizárka otupělým hlasem pokračovala. „Za tohle mě bude Kobra už totálně nenávidět. Nikdy se neomluví, neuzná chybu a nikdy mi neodpustí, že se tohle stalo.“

Bizárka pořád seděla, mlčela, koukala do zdi apaticky, byla udivená, jak moc je v klidu. Možná jsem pořád otřesená, říkala si Bizárka sama pro sebe. Neuměla přesně analyzovat, co cítí. Lhostejnost? Strach? Hnus? Opovržení? A zase viděla obraz, před sebou měla jasný výjev. Viděla Kobru, která řve na svoje dítě, “ jáááááá těěěěě pooooorooooodiiiilaaaa!!!!!, ttttyyyy měěě múúúúúúúsíííííííš navždyckyyyyyy býýýýýýt vděčnýýýýýýý.“Bizárka to viděla živě před sebou, tu hnusnou, odpornou histerickou scénu, kterou určitě Kobra nepředvedla teď vůči Bizárce poprvý.

Ne, Kobra je fakt nemocnej člověk, možná proto za ní její rodina nejezdí? “ Určitě se chodí modlit do kostela a děkujou, že se jí zbavili, mají jí v cizí zemi, mají od ní pokoj, třeba sto let, kdyby byla v čudu,“ řekla Bizárka najednu Šarlotě, když jí doběhl před očima ten film, zvuk, ten úděsnej histerickej řev, který slyšela pak ještě hodně dlouho, vybavoval se jí pokaždý, když se na Kobru kdykoliv jen podívala.

Konečně Bizárka pochopila, proč za Kobrou její manžel se synem nechtěli jezdit, dobře, mohlo to bejt i jinak, ale sakra, tohle je Kobra, tohle má v sobě, a zase si představila, jak Kobra řve na svýho muže, “ všeeechnoooo jsem ti oběěětovala !!!!!!Porodila jsem ti díííítěěěě, a tyyy si měěěěě neváááážíšššš!!!“. Bizárce bylo na zvracení. Když jí Kobra ten den ráno vytočila poprvé, byl to do tý doby prima den. Bizárka zvedla telefon, věděla že volá Kobra a tak předstírala nadšení a zašvitořila, “ Hallo Kobra, how are you“…….jáááááák toooooo žeeeee vyššššššlááááááá ttááááá zpráááávaaaaa…“ ….

Bizárka málem upustila telefon, šok, co to má znamenat. Tak reagovala a snažila se promluvit a říct Kobře, že vůbec neví, o čem mluví. Nedostala šanci a jen poslouchala řvaní. Kobra položila telefon. To ještě Bizárka seděla u stolu, vedle Šarloty a udiveně jí řekla: „Kobra mi třískla telefonem“. “ A proč, co se stalo?“, zeptala se Šarlota. Bizárka měla vytřeštěný oči a jenom zavrtěla hlavou, „já vůbec nevím, asi jí naštvala ta tisková zpráva, ale to není vůbec moje chyba, moje věc, to vydalo PR.“

Mobil zazvonil znovu, Bizárka to zvedla Kobře a hned jí chtěla vysvětlit že asi došlo k omylu, protože, nestihla se ani nadechnout. Kobra řvala jako pominutá a jak uměla spíš hůř než líp anglicky a měla děsněj přízvuk, nebylo jí pořádně rozumět. Zakoktávala se a přeřikávala, což působilo trapně a asi si to sama Kobra uvědomovala a tak se dostávala do ještě většího vzteku. Opět uprostřed věty třískla telefonem a když sotva za pár minut zazvonil Bizárce telefon znovu, odešla s telefonem od stolu a šla do telefonní budky. Takovýho skleněnýho boxu, který měl odizolovaný skla a byl určený pro telefonování. Holt open space, kde se rušili všichni navzájem.

Kobra zase začala řvát, Bizárka se snažila mluvit klidně, pomalu, konejšivě, chtěla dostat šanci reagovat, že je to asi omyl, že ona nic nezavinila, ale zůstala bez šance. Bizárka měla dojem, že Kobra brzy omdlí, nevnímala už tolik, co řve, jako tón jejího hlasu, jak se zadejchávala a Bizárka jen čekala, čekala, kdy to s Kobrou praští. Namísto toho zase praštila telefonem Kobra Bizárce a když Bizárka došla ke stolu, viděla tam email. „I´ waiting“ a Bizárka si přála, aby se jí to jenom zdálo. Zase zazvonil telefon, Bizárka ho v klidu zvedla, už jenom poslouchala řvaní a přemýšlela, kam až je ona, Bizárka, ochotná zajít, co si nechá líbit, aby nemusela odejít. Když neodejdu, říkala si Bizárka, ztratím sebeúctu, nikdy nikomu nebudu mít odvahu říct, co Kobra udělala.

Ani kdyby byla Kobra právem naštvaná, nebylo absolutně akceptovatelný, aby se chovala tímhle způsobem. A navíc v právu nebyla, potřebovala vyřvat Bizárka, nejde o zkrat, který si uvědomí a bude schopná si to vyříkat a omluvit se. Při posledním volání, než konečně Kobra zase třískla telefonem, zařvala Bizárce do ucha,“ jáááá jseeem tííí dala Šarloooootuuuuu a ty ke měěěě nemáááášššš respekt.“

Ano, nakonec za Šarlotu fakt byla Bizárka ráda, měla v ní fajn parťáka a obě věděly, že to Kobru strašně štve. Nečekala, že si Bizárka se Šarlotou budou rozumnět a pracovně že spolu vytvoří dobrý tým. Škoda, tohle všechno Bizárka ztratí a mrzelo jí to. „Dodělám konferenci, pitomou spanilku, dodělám granty a odcházím“, řekla Bizárka Šarlotě ten den odpoledne.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *