Vážený pane předsedo představenstva,

píši vám ve věci mě velmi nepříjemné. Informuji vás o své stížnosti o porušení pracovně právního vztahu ze strany paní Kobry vůči mé osobě.

Dne 14. listopadu jsem podala výpověď, kterou vaše společnost prostřednictvím HR oddělení přijala a v zítřejší den uplyne moje dvouměsíční výpovědní lhůta. Zítra dojde k právnímu ukončení mého pracovního vztahu s vaší společností, a do dnešního dne i přes moje urgence a snahy nedošlo k vyhodnocení mých osobních pracovních cílů a s tím vyplývajícího nároku na finanční odměnu na základě podepsaného motivačního plánu ze dne xx. xx. xxxx.

Informuji vás, že jsem předala záležitost právní kanceláři XXXXXX, která mě bude nadále ve věci dalšího jednání s vaší společností zastupovat. Jmenovitě pan doktor XXXXXXX, který je také příjemcem této zprávy a jehož kontaktní údaje přikládám.

Osobní plán s pracovními cíly, který mi nabídla vaše společnost jako motivační, obsahuje pět měřitelných pracovních cílů na období kalendářního roku XXXX, na základě kterého mi náleží finanční odměna ve výši vypočtené na základě vzájemného vyhodnocení splnění těchto cílů oběma stranami, zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Až takhle hluboko Kobra klesla, říkala si v duchu Bizárka, když psala večer email. Do posledního dne věřila, že to prostě není záměr, že jde jenom o diletantství, bordel, neschopnost. Pořád přemýšlela, jestli má ten email poslat, ale byl čtvrtek. Druhý den byl její poslední ve firmě a dneska se Viktor Čistič před ní schoval na záchodě. „ Kláro, to je Bizár, já už počítám tady ne hodiny, ale minuty. Co mám dělat“? Ptala se Bizárka Kláry do telefonu.“
„Proč se schovával na záchodě“? smála se Klára.
„Protože už neví, co má dělat, oni se bojí jít za Kobrou, říct jí, aby mi podepsala ty bonusy, a já je pořád prudím. Nevěřím jim, jak se s nima pak budu dohadovat? Co si na nich vezmu, budu se s nima soudit?“
Ale nebylo zbytí, tady šlo o princip, o peníze, o právo. A jak se ukázalo, byl to záměr Kobry. Chtěla se pomstít, za to, že jí Bizárka utekla, za to, že si dovolila jí dát výpověď, za to, že přišla o hračku, koho teď ta mrcha bude mučit?

Bizárka si svoje odpracovala, nad rámec všech pěti pracovních cílů, na finanční odměnu měla nárok. Ale Kobra byla do poslední chvíle mstivá a Bizárka to tušila. Říkala to Šarlotě několikrát „vsaď se, že mi Kobra nebude chtít dát odměny“.
„Ne, tomu nechci věřit“, reagovala Šarlota, Bizárčina kolegyně, mladá Ťapinka. Sama se bála Kobry jak čert kříže. „Tak hluboko neklesne a navíc to ani nemůže“.

Ale klesla, Kobra neměla úroveň, kde nic není, ani smrt nebere. Kobra byla nešťastná, možná i sexuálně frustrovaná, byla prostě ubohá. A byla zvyklá porušovat pravidla.

Jelikož jsem sama v rámci své předchozí pracovní praxe řídila tým lidí a mám zkušenost s procesem nastavení i následného vyhodnocení osobních pracovních cílů pro jednotlivce vázaných na finanční bonusy, vím, že vyhodnocení motivačního plánu je závislé na osobní, ve výjimečném případě i online formě diskuse, které se účastní zaměstnanec a nadřízený a výstupem takové diskuse je vzájemná dohoda o splnění cílů sloužící k výpočtu finančního bonusu, potvrzená podpisy zúčastněných.

Opakovaně jsem se dotazovala kolegů z HR včetně HR ředitele, jak mám správně postupovat a jedinou radu, kterou jsem obdržela ve smyslu, vypracovat své vlastní vyhodnocení pracovních cílů a to odeslat paní Kobře emailem, jsem poslechla. Jelikož do dnešního dne nemám žádnou reakci od paní Kobry ani od kolegů z HR oddělení ve smyslu takovém, který by potvrzoval přijetí mého vyhodnocení a odsouhlasení, mám obavy, zda bude výměr finančního bonusu korektní, bude-li probíhat až po ukončení mého pracovního poměru a bez mé účasti.

V příloze této zprávy přikládám své osobní cíle schválené pro kalendářní rok xxxx a součástí tohoto motivačního plánu je také protokol, který má formu zápisu a který vyžaduje podpis zaměstnance a nadřízeného o debatě a konečné shodě. I proto jsem přesvědčená, že můj názor ve věci je správný, trvám –li na tom, aby zaměstnavatel potvrdil vyhodnocení motivačního plánu v rámci vzájemného dialogu. V  další příloze přikládám svoji zprávu s vlastním vyhodnocením motivačního plánu, vypracovanou na základě doporučení HR ředitele a zaslanou paní Kobře dne xx.xx.xxxx, jejíž součástí byla výzva k osobní schůzce.

Už dávno se smála Bizárka všem těm diplomům na zdi v recepci: Firma roku v házení oštěpem, Firma roku za nejlepší kafe, Firma roku za nejvíc šťastný zaměstnance, Firma roku za nejvíc vypuštěných kapříků do řeky……houby s octem. Pitomosti. Místo aby HR makalo na dobrém klima ve firmě, staralo se o rozvoj zaměstnanců, dohlíželo na dodržování pracovního práva, a bylo tím silným, asertivním, hlavně ale lidským oddělením, se kterým si každá Kobra nevytře zadek, tak vyplňovalo každou tabulku a dotazník s cílem urvat zase nějaký diplom, že jsou nejlepším zaměstnavatelem v kategorii, o který nikdo nikdy neslyšel a nikoho to nezajímá.

Papír unese všechno, excel tabulka taky, takže diplomy na zdi přibývaly, mladí pionýři z HR chodili přebírat diplomy, posílali fotky maminkám a příbuzným, „hele, jsem slavná, byla jsem na podiu a přebírala diplom“. Pak ještě flákli fotky na LinkedIn, dyť už to člověka ani nebavilo rolovat, byly to závody těch firem mezi sebou, o zaměstnance a podstatu vůbec nešlo. „ S nadšením oznamujeme, že jsme získali třetí místo v kategorii, kdo doplivne nejdál“….

Bizárce běžela výpovědní lhůta, krásně to vyšlo přesně na konec roku, takže rozhodně měla nárok na celý roční bonus. Těšila se, až se s Kobru sejde, v momentě kdy jí dala výpověď, spadla z ní okamžitě tíseň, už se smiřovala postupně s tím, že práci, kterou milovala, budou dělat lidi, který jí nerozumí a nebudou mít k projektům vztah. Poběží to ze setrvačnosti, hodně věcí se ukončí, ale to je život. Ale taky už Bizárka necítila tu zodpovědnost, kvůli který se před Kobrou ponižovala, ano, Kobra věděla, jak moc má Bizárka tu práci ráda, byla si jistá, že jí Bizárka nebude chtít opustit a proto si nechá líbit všechno a napořád.

Takže když dala Bizárka výpověď, trpěla ona, ale i Kobra. Každopádně, neměla Bizárka problém se s Kobrou vidět, setkat, ale Kobra se jí vyhýbala. Takže ani ta schůzka k vyhodnocení motivačního plánu neproběhla.

„Viktore“, šla zase Bizárka za HR ředitelem, „je středa, já jsem tady v pátek poslední den, co ty moje cíle? Nemám nic podepsanýho, vyhodnocenýho, jak mám věřit, že mi peníze pošlete a v jaký výši?“
„My ti je pošlem“, vzdychl nešťastně Viktor.“
„Sám tomu nevěříš, musí to podepsat Kobra, já mám nárok na 100%, ty to víš, všechno mám splněno nad rámec, co když mi pak bude chtít dát jen polovinu, todle je bordel. Já neodejdu z týhle firmy, dokud to nebude vyřešený.“ Viktor byl zoufalý, ale byl to jeho problém. Už ne Bizárky.

Byl čtvrtek, předposlední den, v pátek Bizárka měla jít do firmy naposledy a fakt už byla naštvaná. Šla za Viktorem, s prosbou, aby to vyřešil, „tak se dohodni s Kobrou, vyhodnocení udělej ty, za zaměstnavatele, podepiš to. Mě je to jedno.“
„Počkej, to vyřešíme.“ Řekl Viktor, odešel, půl hodiny byl na záchodě a pak se po zbytek dne Bizárce vyhýbal.
„Pane doktore,“ volala Bizárka právníkovi, mladému, schopnému, slavnému, ambicioznímu. Popsala mu stav věci a hned jí řekl, co má udělat.

A tak Bizárka večer sedla a psala email. Když ho dopsala, dlouho čekala a hledala odvahu ho poslat. Pořád přemýšlela, jestli to není zbytečný, že třeba v pátek s ní Kobra sedne k jednomu stolu, anebo Viktor a spolu vyhodnotí její odměny. Blbost. To se nestane. Tak bylo už asi devět večer, Bizárka vyplnila adresáty. Do kolonky emailu To: uvedla předsedu dozorčí rady a kolegy z HR, na kopii přidala Kobru.

Byl pátek, poslední den Bizárky v Bizáru. Byla nadšená, už to skončí. Sotva došla do práce, přiběhl za ní Martin, z HR. „Od dvou ráno jsem nespal, Kobra nás vypisovala jak vzteklá celou noc.“
„Já to musela udělat, snažila jsem, ale tohle si nemůžu nechat líbit“ vysvětlila mu Bizárka.
„Udělala jsi dobře. Ona to hází a svaluje na nás, že nikdy o tom neslyšela, nevěděla, co má dělat, že jsme jí neinstruovali.“
„Ty cíle se mnou podepsala ona, jí jsem poslala před měsícem svoje vyhodnocení se žádostí o schůzku, kecá.“
„Nesnáším jí.“
„Upřímně vás lituju a jsem ráda, že jsem z toho venku. Mám právníka, bude to řešit on.“

Přilítl Viktor. „Do hodiny budeš mít podepsaný cíle, podepíšu to já. A stáhneš právníka.“
„Nestáhnu, nejdřív mu zavolám a poradím se.“
„Ano, pokud vám potvrdí protokol o vyhodnocení pracovních cílů, a vy to také podepíšete a potvrdí vám k jakému datu vám odešlou finanční bonus, potom je to v pořádku, „ řekl Bizárce právník.

Představa, že Kobra nechrápala celou noc, Bizárku pobavila. Volala pak jednomu kolegovi, který tam kdysi pracoval a řekla mu, co se stalo. „Tohle je běžná praxe, takhle s lidmi vybíhají, ne každý má ty koule, aby na ně vzal právníka. Nóoo, dala jsi Kobře pěstí mezi oči.“

Večer poslala Bizárka Kláře fotku, dvě pera MontBlanc se zlatě vyrytým jménem Bizárky a k tomu jí připsala, „tohle jsem dostala na odchodnou jako poděkování v minulý firmě. Není to všude stejný. Jsem optimista.“

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *