„Ty to potřebuješ pochopit“, řekla Bizárce kamarádka do telefonu, když si přečetla její blog. „Hledáš v tom logiku, ale ona v tom není. Kobra je prostě blázen a tys udělala to nejlepší, že ses tomu postavila.“

Blanka měla pravdu. Blog Bizárce pomáhal. S odstupem času a bez emocí vzpomínala na Kobru a logiku v tom nenašla, nebyla v tom. Chování Kobry se prostě vymykalo rozumu.

Nedávno sledovala dokument o Severní Koreji, kde kromě jiného popisovali rozdělení tamní společnosti na tři skupiny. Aby si diktátorský režim udržel kontrolu nad lidmi, rozdělil společnost na elitu, nejmenší, ale nejvlivnější skupinu, která pochopitelně má největší privilegia. Druhou skupinu tvoří obyvatelé, jejichž rodiny po generaci podporují režim a nikdy se proti němu nepostavily. Jsou však pod nepřetržitou kontrolou systému. Třetí skupinou jsou ti, kteří se sami postavili režimu, anebo jejich rodiče anebo i prarodiče, protože zvrácený režim neodpouští a jedinec pyká za svoje předky a předává stigma dál i svým dětem. Tato skupina obyvatel trpí a živoří. V dokumentu přirovnali fungování korejského režimu k mafii. Aby člověk dokázal, že patří k elitě, musí projít zkouškou, musí být ochotný zradit a obětovat i svoji rodinu, musí být naprosto oddaný režimu. Pro udržení kontroly nad obyvateli a jejich poslušností je nezbytné využívat exemplární tresty, které jsou běžným a velmi účinným psychologickým nástrojem.

Tohle jsou Kobry. Bizárka už věděla, že nemůže hledat logiku v Kobřině chování, protože psychopat využívá moc k ovládání druhých, má zvrácené myšlení, nemá úctu k lidem, musí je ponižovat a tím dokazovat svoji moc. Jeho chování a myšlení je ovlivněno paranoií, strachem, nejistotou.

Bizárka přemýšlela o tom, jestli se dala a dá Kobra zastavit. Těžko jí mohly zastavit Ťapinky z HR, holčičky, který se vlnily v bocích při chůzi po chodbách firmy na vysokých podpatcích a který řešily, kdy a kde a jestli vůbec najdou svýho životního sponzora a dokavaď ho nenajdou, budu tedy nějak přežívat v práci s cílem přežít tam co nejdýl, dokud nepřijede pan krásný, dokonalý a bohatý na bílém koni.

Těžko mohl Kobru zastavit kdokoliv, protože Kobra exemplárně vyhodila několik dobrých, kvalifikovaných manažerů a kvůli špatně odvedené práci to vážně nebylo. Takovýhle věci otřesou každým, „ona může všechno, má takový postavení, že si to může dovolit“, odpověděla Šarlota Bizárce, když se jí ptala, proč Kobra vyhodila Jakuba. „Dala mu výtku a on s tím nesouhlasil, ohradil se proti tomu.“
„Jakou výtku?!“
„No, oficiálně, přes HR, vytýkací dopis, že porušil nějakou směrnici, a on se proti tomu ohradil.“
„A kvůli tomu dostal výpověď?“
„Asi, no, prostě za týden na to mu dali výpověď.“
„Prima, přece jen to HR je k něčemu, vystavuje vytýkací dopisy. A co provedl? Copak jsme ve škole? To nešlo vyřešit pohovorem?“
„Ale ona ho chtěla vyhodit. A měla na něj složku, na každýho má složku.“
„Jakou složku zase?“, ptala se zhnuseně Bizárka a vzpomněla si na Mrázkovy seznamy. Takovej jeden slavnej českej mafián, co si taky na každýho vytvářel složky, kompro, který mohl kdykoliv použít.

„Kobra prostě špehuje, nejen lidi, kterým šéfuje, ale kdo jí nějak přijde zajímavej. Nechává si posílat reporty s časem příchodů a odchodů, sleduje GPSky v autech, dokonce teď chodila po areálu a fotila si každý smetí na trávníku, aby Jakubovi dokázala, že má v areálu bordel.“
„S tím nemůžeš přece bojovat? Jsou to areály velký jak kráva, to ti tam může papír zafoukat vítr ne?“

Bizárka byla znechucená. Věděla, o čem to je a jak Kobra přemýšlí. Kobra neměla na to, aby svoje lidi řídila, nerozuměla jejich práci, takže je potřebovala buzerovat přes hovadiny. Bizárka věděla, že na ní Kobra v tomhle ohledu nemohla. Pokud byla v Praze, odcházela z práce dřív, ale pracovala pak po večerech, měla pracovní akce o víkendech, ze služebek se vracela večer. Bylo to trapný, pro všechny okolo, kromě Kobry. Ta si hrála hru na kočku a na myš, bavilo jí to a bylo v tom hodně zvrácenosti.

A tak jak se ale dá Kobra zastavit? Bizárka z toho byla venku, ale Kobry tu pořád byly. Bizárce se teď i lidi svěřovali, je to téma, který rezonuje. Teď to Bizárku zajímalo skoro jako vědecký projekt. Jak se dá zastavit Kobra? Jak s nimi účinně bojovat a jak se proti nim můžou lidi bránit? Kobra byla pro Bizárku nosičem totality, tý hnusný, zvrácený ideologie.

Kobra chtěla, aby se lidi ve firmě udávali. Když probíhala jedna akce, zuřila Kobra, že tam chybí jedna cedule s logem. No co, kolegové z marketingu ho tam nechtěli dát, víc Bizárka udělat nemohla. „Pošli mi report, pošli mi přesný report, slovo od slova, s kým jsi jednala, jméno každého člověka“, křičela Kobra na Bizárku a ukazováčkem píchala do vzduchu a hlavu měla skloněnou k obličeji Bizárky tak, že už jí narušila intimní zónu.“ Hovno, pomyslela si Bizárka, nic ti nepošlu, kvůli blbý ceduli si dělej haló jak chceš velký, proč tu není jsem ti řekla, ale psát kvůli tomu hlášení do emailu jak nějakej STBák nebudu.

„Honzo, já nesnáším bolševiky, udavače, vyznavače těch podlejzáckejch totalitních systémů a víš ty co? Kobry jsou v tom jako ryba ve vodě.“
„Jistě, je to ideologie založená na moci a jejím zneužívání.“
„Co s tím? jak se s tím dá bojovat?“
„Osvěta, edukace“, říkal Bizárce Honza, její dlouholetý kamarád, který jí znal i po pracovní stránce a byl velmi zkušený manažer. Řídil veliký organizace, byl skvělý people manažer a s ním si Bizárka o Kobře povídala. To téma ho zaujalo a Bizárka byla ráda, že si s ním může povídat, slyšet jeho názor z jeho úhlu pohledu.
„Máš pravdu, víš, co jsem třeba pozorovala? Že když Kobra provedla někomu lumpárnu, normálně se stáhla, pozorovala jak sviňka, co se bude dít a vyčkávala.“
„Jo, a čekala, co se bude dít, jestli jí to projde nebo ne,“ souhlasil s Bizárkou Honza.
„Jasně, kdyby jen trochu dostala přes prsty, kdyby se někdo ozval, postavil se jí, nevím, bylo poznat, že ví, že to zase přehnala.“
„A nestalo se nic“.
„Ne, takže se oklepala a vzrušeně šla po další krvi. To je šílení viď, tu ženskou to bavilo, jako vraha, co okusí krev a dostane chuť na další a systém jí to umožnil.“

Bizárka přemýšlela. Proč vlastně potkala Kobru, jakej to mělo význam? Zkušenost, která jí někam posune? Byl by to hezký projekt, Stop Kobrám.
„Honzo, co myslíš?“
„Když se o tom bude víc vědět, mluvit, ten problém, když se správně pojmenuje.“
„Že jo“, reagovala nadšeně Bizárka. „Nenávidím ponižování lidí, protože to dělaj psychopati, pošlapávaj tvojí důstojnost, zastrašujou tě. A psychopati jsou vlastně roznašeči toho hnusnýho totalitního systému. „

Logiku v tom Bizárka nehledala, ale měla v tom zase o dost víc jasněji.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *