Bizárka neustále přemýšlela, kde se stala chyba. Kdy byl ten moment proměny Kobry, udělala něco špatně?

Bizárka vždycky hledala chyby nejdřív u sebe a nelakovala si věci narůžovo.  Pokud pozorovala, že se někdo k ní chová zvláštně, potřebovala to pochopit. Když Paulíno, kolega z PR, zase jednou Bizárku přehlížel, Bizárka věděla proč. Byl na Bizárku naštvanej, už poněkolikátý a tomu Bizárka rozuměla, měli spolu takový vztah, jejich roztržky se týkaly práce a vždycky trvalo několik dní, než se zase stav dostal do normálu. Ale byly to čitelný situace, posekali se kvůli práci, každej měl na věc jinej názor, ale tomu Bizárka rozuměla. Věděla, proč se Paulíno chová, jak se chová.

Anebo když jednou před Bizárkou Dandy utekl na chodbě a dělal, že jí nevidí. Dandy, se kterým komunikovala vždy v pohodě a měla ho ráda. Potřebovala to pochopit a tak za ním zašla. Dandy jí řekl, že mu Kobra udělala scénu, seřvala ho, jak to umí jen ona, ale lhala, že si na něj stěžovala Bizárka. Nebyla to pravda, byla to klasická Kobřina manipulace. Ona chtěla Dandymu dát za uši, takže si vymyslela důvod, že Dandy a jeho tým něco nedodal na Bizárčinu akci a Bizárka, že ukázala na Dandyho. Všechno byla jinak, ale to už nikoho nezajímalo. Bizárka to Dandymu vysvětlila, ale věděla, že Dandy už k ní zůstane odtažitej. Prostě pro něj byla Bizárka toxická, znamenala pro něj potenciální problém s Kobrou a tomu se chtěl vyhnout. Ale, v důsledku byla Bizárka spokojená, že aspoň věděla, proč.

Ať tak nebo tak, Bizárka potřebovala rozumět, proč se kdo jak chová, vždycky to mělo nějaký důvod. Ale v Kobře se nevyznala a její chování se nedalo vysvětlit. A že se Bizárka sakra snažila.

Když Kobra nebyla Bizárčinou nadřízenou, nadbíhala jí. Tak moc, až to bylo Bizárce nepříjemný. Pořád si ji volala do kanceláře pod nějakou záminkou, sotva Bizárka vstoupila, Kobra vyskočila od stolu a chňapla Bizárku za ruku, vedla ji ke stolku pro hosty a pobízela jí, aby si sedla. Nabízela jí džusy a ovoce, které si nechávala do kanceláře dodávat čerstvý každý den. Kobra měla vysoký postavení, měla kancelář velkou, že tam mohla tancovat, oddělenou chodbou a recepcí, kterou nepronikla ani myš a Bizárka jí pro to upřímně litovala. Neměla ráda tohle odtrhování od ostatní reality, nebylo jí ani trochu blízký tohle formální povyšování a symboly moci. Kdykoli vstoupila do Kobřiny kanceláře, padla na ní tíseň. Kobra působila strašně opuštěně, musela se tam nudit jak blázen, uvědomovala si Bizárka, byla to luxusní izolace.

A tak si zase jednou Bizárka sedla u Kobry v kanceláři ke stolu a sledovala, jak Kobra před ní cukruje a obletuje jí a předstírá, že je její kamarádka. Tohle nebylo Bizárce ani trochu příjemný, bylo to nepřirozený, divný a hraný. Strašně moc hraný. Kobra se ani nevyptávala Bizárky na práci, ale povídala o tom, jak má plnou hlavu nápadů, co by všechno mohla Bizárka dělat za projekty a jak moc chce Kobra pomáhat, protože to je její poslání. „A co třeba udělat sbírku na pejsky a kočičky?“, vypadlo z Kobry a Bizárka sotva zalapala po dechu. Její agenda bylo vzdělávání, všechny projekty byly cílený na podporu vzdělávání a ona bude dělat sbírku na zvířátka? Bizárka měla ráda zvířata, ale tady se míchaly japka s hruškama a hlavně, Bizárka jela už takhle na doraz a neměla prostor pro blbosti.

A když jednoho dne otevřela Bizárka email, který byl rozeslaný na celou firmu, a kde bylo, po několikátý už zase rozepsaný nový rozvržení zodpovědností managementu firmy, neměla radost. Nově bude oddělení Bizárky spadat pod Kobru. „Doprdele“, řekla si Bizárka. A hned jí napadlo, že asi bude muset nově pečovat i o pejsky a kočičky. Nebylo by ale slušný, aby někdo Bizárku předem informoval? Nemělo by aspoň pro formu proběhnout nějaký povídání, že by jí vysvětlili, proč se tahle změna děje a co to pro ní bude znamenat? Takový to bylo divný, šoupali s ní, jako by byla kus krabice.

„Jsi Bizárko v kanceláři?“ zavolala Kobra Bizárce. „Jo, jsem“, odpověděla Bizárka a věděla, že bude muset v zápětí naklusat ke Kobře do kanceláře. Takhle si Kobra volala všechny svoje podřízené, nudila se. Několikrát za den k ní každý zabíhal do kanceláře, aby byl ve výsledku udivenej, proč tu blbost neřekla do telefonu anebo neposlala email. „No, chce bejt holka velká šéfová, daleko od lidí, od těch nádeníků, ale nudí se“, říkal Bizárce Petr, taky jeden z těch, který reportoval Kobře a jako pejsek běhal do kanceláře ke Kobře stejně jako Bizárka.

Když Bizárka vstoupila do Kobřiný kanceláře, bylo všechno najednou jinak. Kancelář byla stejná, ale Kobra byla jiná. Měla výraz, který u ní Bizárka do tý doby neviděla.  Bizárka šla automaticky ke stolečku pro návštěvy a Kobra jí zastavila. „Počkej Bizárko“, řekla Kobra, ani se na Bizárku nepodívala a pořád seděla za stolem a koukala do emailu. Působila jako dítě, který předstírá. Ano, předstírala, jak je vytížená a že ještě čte důležitý email. Takže Bizárka stála u dveří a uvědomovala si, jak Kobra hraje, byla to psychologická hra, v rámci který začala Kobra vymezovat mantinely. Od té doby už pokaždé Bizárka jenom stala u dveří jako onuce. Neuráželo jí to, trapně ji bylo za Kobru.

Jednou, když odešla z kanceláře Kobry, dveře za ní bouchly, což pričítala Bizárka průvanu, jelikož Kobra měla neustále otevřené okno, nehledě na počasí. Bizárka Kobru podezřívala, že je v přechodu. Věk by na to měla a částečně by to vysvětlovalo její výkyvy v náladách. Ale co následovalo, Bizárku šokovalo. Kobra vylítla za Bizárkou na chodbu na těch svých podpatkách a zařvala za ní, že nebude mlátit dveřmi a ať se je naučí zavírat. Bizárka koukala jak blázen, Kobra zalezla do kanceláře, naštvaně práskla dveřma a ty bouchly daleko víc, než tomu bylo před chvílí a poměrně nezučastněně tomu přihlížely Kobřiny asistentky. Když je míjela Bizárka při odchodu, s upřímným údivem se zeptala, jestli je to normální. Jenom pokrčily rameny. Takže je to normální, pochopila Bizárka a děsila se, co bude dál.

Bizarka zase stála u Kobry v kanceláři a po chvíli Kobra zvedla hlavu od počítače, do kterého nic nepsala, jenom do něj čuměla a s takovým pracovně vyčerpaným výrazem se podívala na Bizárku a povídá. „Víš, Bizárko, tak jsem si tak říkala, že musíme začít hodně věcí dělat jinak. Tady je prostě ve všem strašněj bordel. A my musíme dělat projekty, který budou víc mezinárodní, musíme postavit ten most mezi národy.“ Bizárce to znělo strašně budovatelsky, bolševicky, odporně. Takový prázdný kecy. „A tak jsem si říkala, napadlo mě, že vymyslíme novej projekt, najdi vysokou školu, kde by měli studenta, který bude chtít studovat u nás na východě, a my mu zaplatíme stipendium.“ Bizárka si uvědomovala, že je to stejnej úkol, jako když poslala macecha Marušku v únoru na jahody v pohádce o dvanácti měsíčkách.

„Možná se ta pohádka Kobře líbí“, říkala Bizárka Šarlotě, když se vrátila od Kobry.
„ A jak to jako máš udělat? Jaká škola? Jakej obor?„ ptala se Šarlota Bizárky.
„Ať přijdu s čímkoliv, nebude to dobrý, tohle je její taktika, začíná vymýšlet blbosti, předem nesplnitelný úkoly, uvidíš.“

Bizárka odjela na dva dny na dovolenou, na kolo se svým nejmladším, a sotva byla v autě, volala jí Kobra. Nezeptala se, jestli neruší, jestli nevolá nevhod. Okamžitě potřebovala poslat seznam aktivit. Seznam, který jednou za rok schvalovala rada projektu a který se neměnil. Teď, hned to Kobra potřebovala. Neptala se Bizárka, proč to potřebuje, tušila, že jde jen o Kobry plezír. Zastavila auto, připojila se na email a seznam poslala. Druhý den Bizárka už jezdila na kole, měla dovolenou, jenom dva dny, volala Kobra. „Potřebuju nutně vidět stav účtu“, řekla Bizárce, „můžeš mi to poslat?“.
„Vím to z hlavy jen odhadem, nemám k němu online přístup, vždycky mi to na vyžádání pošlou do druhýho dne z účtárny“, odpověděla Bizárka.
„Potřebuju to“, řekla Kobra.
„Dobře, zavolám do účtárny“. A zavolala do účtárny, aby obratem poslali čísla Kobře na email, ale holky už v účtárně nebyly, slíbily to poslat hned druhý den ráno. Bizárka aspoň poslala Kobře čísla, který měla v hlavě a zaokrouhleně na desetitíce seděly.

Když se Bizárka vrátila do kanceláře, po dvou dnech, zašla za Kobrou, jestli ty čísla dostala a bylo to v pořádku. „Jojo, dostala“, odpověděla Kobra s výrazem, že vůbec nechápe, o čem Bizárka mluví.

Bizárka se oprávněně domnívala, že tohle by jenom začátek. Jenom nechápala, proč a kdy se stala ta proměna, o co tý Kobře jde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *