Bizárka se zhroutila na židli ve Viktorově kanceláři a viděla, že ho pohled na ní vyděsil. Viktor nebyl zlý chlap, byl taky expat, ale neměl ty svoje kolegy z východu rád a na tomhle hřišti fandil víc Čechům.  Ale ve výsledku musel kopat za ty svoje. Byl to Viktor Čistič, který byl jenom v managementu do počtu, nebrali ho s sebou na žádná strategická zasedání vrcholnýho managementu, ani ze slušnosti ho nezvali na hogofogo chlastačky a výjezdy, ale tady to nebyla normálně fungující firma. Viktor, HR manažer, věděl, že musí držet hubu a krok, jinak by letěl a vystřídal by ho někdo mnohem horší. Viktor musel na povel vyhazovat lidi, ale aspoň se v tom nevyžíval. Nebyl to sadista. Když vyhazoval expaty, protože byl čas na střídačku trafikantů, Bizárka pozorovala, že nijak netrpěl.  Ale když vyhazoval český lidi, protože fronta na východě byla dlouhá a původních expatů na střídačku málo, to Viktor trpěl. Styděl se. Chodil po chodbě, vyhýbal se pohledům, protože pořád byl jedním z nich a v tu chvíli by určitě dal cokoliv, aby nebyl. Tenkrát Viktor říkal Bizárce, „ normální je, že jdou sobě po krku, ale když musím kvůli nim vyhazovat i český lidi, to mě vadí“.

Viktor měl Bizárku rád a přál si, aby odešla. On jediný si to přál, protože neměl žádnou sféru vlivu, aby šílenou Kobru zastavil. Bizárka mu to neměla za zlý, nikomu, to nebylo o lidech, chyba byla v systému. 

Bizárka měla levý oko zalitý krví a nateklý horní víčko, měsíc nespala víc než 5 hodin denně, a opary byly to nejmenší, co jí hyzdilo a trápilo.  Byla zrychtovaná tak, že se její děti hrozily při pohledu na ní a nepomohly ani sluneční brejle jako maskování ani předstíraný úsměvy, že je všechno v pohodě. Bizárka zhubla, i přesto, že už druhý měsíc necvičila, stejně jako nebyla u kadeřníka, protože prostě neměla čas. Zrušila letní dovolený a poslední měsíc, září, jela na autopilota a na energii, kterou si vybírala z budoucna. Plnila úkol Kobry, která se chtěla stát ministryní. A Bizárka, v rámci přežití, byla odhodlaná z tý sadistický krávy udělat třeba prezidentku, hlavně, když by to znamenalo, že si konečně sedne do toho zpátečního taxíku. Bizárka najezdila za dva měsíce 6 tisíc kilometrů, odbavovala 300 emailů denně a věděla, že jí začíná hrabat, když se jednou zacyklila na kruhovým objezdu a objela ho asi pětkrát, než z něho vyjela.

„Chce mě Kobra vyštvat?“ ptala se Bizárka Viktora, kterýho si pojmenovala podle filmu Leon s Jeanem Reno.
Viktor zavrtěl odevzdaně hlavou, „ne, to bych věděl, nechce tě nikým nahradit, nikdo by to nedělal, všichni viděj, kolik je to práce“.
Tak o co jí jde? Chce můj džob dámička? Už si celou mojí práci napsala do strategie“. Ptala se Bizárka.
„Dámička je princezna, líná stejně jako Kobra, jo, sešly se tady a ohromně si rozuměj, ale makat nechtěj, ne, určitě nechce tvojí pozici.“ Bizárka viděla, že Viktor je z celý situace znechucený, že tyhle dvě ženský nemůže ani cejtit a nebyl jediný. Dokonce už i Romana z PR, která doposud Kobru obhajovala, že je jen nejistá a nevěří si. Jejího kafemlejnku měla Bizárka plný zuby, ale už i ta Romana chodila kolem Bizárky po špičkách a na plnou hubu říkala, že se Kobra urvala ze řetězu a je psychopatka. Už žádný kecy o tom, že je nejistá, nevěří si. A třeba i jo, a možná to byl ten důvod, proč Kobra byla tak sadistická a možná Kobru šikanovali, když byla malá, možná jí její otec nedal dost péče a doprdele, koho to zajímá? Bizárka už byla unavená tím, hledat důvody omlouvající Kobru. Bizárka potřebovala regulérně najít řešení, pro sebe.  

Když zůstanu, sedře mě z kůže, nenávidí mě a potřebuje mě totálně ponížit. Když odejdu, pukne mi srdce, protože mojí práci spláchnou do záchodu, vypiplaný dítě roztrhaj na kusy“, říkala Bizárka Šarlotě, kolegyni, mladý Ťapince, která nebyla marná, jako ty ostatní.
Nemůžeš odejít, prostě to přece nejde“, přesvědčovala Bizárku Šarlota.

Šarlota byla u toho, když Bizárce Kobra předvedla brutální hysterickou scénu, kdy jí zavolala šestkrát po sobě a šestkrát jí praštila telefonem a řvala jako pominutá a v hysterii se odkopala a řekla Bizárce věci, který říkat neměla. To tenkrát Bizárka byla po zbytek dne zkoprnělá, v šoku, hlavu měla prázdnou a vstřebávala ten zážitek. Ještě teď, v odstupu měsíců je schopná si fyzicky vybavit emoce, který tehdy cítila. Bizárka věděla, že kdyby se setkala s vrahem, úchylem, člověkem, od kterého hrozí reálný a oprávněný nebezpečí, cítila by se stejně, jako když jí konečně Kobra zavolala naposledy a po šestý práskla telefonem.

Bizárka byla v  šoku několik dalších dní. Byl paralyzovaná a nedokázala o tom s nikým mluvit. Jenom se Šarlotou. „ Bude mě za to nenávidět, bude mě chtít zničit, jsem svěděk, já jsem viděla její tvář.“ Vysvětlovala Bizárka Šarlotě, že tohle už nebude nikdy dobrý. Při pohledu na Kobru se jí dělalo fyzicky zle a tehdy se Kobra urvala ze řetězu.

Viktore, je blázen, oba to víme, takže mi teď řekni, jaký umíš kouzlo, abych už sem nikdy nemusela vkročit. NIKDY!“ Bizárka šla za Viktorem rovnou od Kobry. Vypadala jako hrůzoděj, byla zdevastovaná, dovalila tu podělanou spanilou jízdu, dovalila konferenci, dovalila svoji standardní agendu a nemohla se dočkat, až se konečně vyspí. Kobra jí v kanceláři oznámila, že chce dělat ne JEDNU, ale TŘI spanilý jízdy v roce. Bizárka, na jedno oko skoro slepá, vyposlechla Kobřin nesmysl. Ještě před tím Kobra blahosklonně Bizárce řekla, že tahle jízda byla prostě takový cvičení, teď už to pro Bizárku bude brnkačka.

Viktor sám nemohl nic, mohl leda volat z vokna. Kobra měla takovou pozici, že když ona něco chtěla, porušily se všechny pravidla, udělaly se všechny výjimky, nic nebyl problém. Vyhodila ředitele, protože jí prý dost nerespektoval, oukej, vyhodila ředitelku, protože k ní neměla dostatečnou úctu, oukej. Viktor se ale snažil, a tak zatahal za rukáv další členy managementu a ti volali Bizárce, ať neodchází, ať to vydrží, že Kobra jednou odejde, a že za ní stojí, a že v nich má ohromnou oporu, a blá, blá, blá. Bizárka byla z těchhle projevů ještě víc znechucená, marnost nad marnost, slabost nad slabost.

Když si Kobra vymyslela spanilou jízdu motorek, zabraly přípravy tří měsíce, ale Šarlota říkala, že se prej šušká, že chce bejt Kobra mynistryní. „ Super, třeba Kobra tuší, že půjde na střídačku  a potřebuje za sebou mít nějakej projekt, hele, to je šance, odvalíme perfektně tu spanilku, třeba se pak stane i prezidentkou, jsem ochotná do toho jít,“ řekla Bizárka Šarlotě. Dala si za cíl udělat tu zatracenou spanilou jízdu, kterou si Kobra vymyslela a kterou si chtěla Bizárka vykoupit svobodu.

Spanilka dopadla dobře, ale ve východní televizi to nepřehráli, nepřijel žádnej novinář, kterej by s Kobrou udělal rozhovor do hlavních zpráv. „Nezbavím se jí, neodjede zpátky Šarloto, a já přísahám, že další spanilku pro ní nedělám.“ Řekla rezolutně Bizárka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *