„No a oslovíme influencry, Kovyho a šopaholik Nykol“, navrhla v závěru schůzky Agáta, která společně s dalšími mladými pionýry představovala Bizárce a její kolegyni z marketingu plán na komunikaci.

Bizárka byla ze schůzky otrávená. Celá schůzka byla naprosto dokonalou demonstrací současného úpadku marketingu v českých korporacích. A při slově influencer chtěla Bizárka skočit z okna, byla na to slovo už dlouho alergická. „ Proč myslíte, že právě influencry my potřebujeme?“, zeptala se Bizárka mladé Agáty. Agáta měla sotva 25let, další dva cucáci, který s ní přišli na schůzku, možná ještě míň. Schůzka, která trvala necelý dvě hodiny, bude stát Bizárku pět tisíc, minimálně, spočítala si Bizárka v hlavě. Vždycky kritizovala tenhle systém účtování, kdy si agentury počítaly člověkohodiny. To znamenalo v důsledku, že agentura klientovi účtovala za hodiny práce lidí, kteří na zakázce pracovali. Agáta napsala email klientovi, vyplnila tabulku, přijela na schůzku, zavolala Bizárce, každou minutu strávenou na projektu ona a její kolegové zapisovali do tabulky, která obsahovala makro s taxametrem a výsledkem byla omračující cifra, kterou musel klient agentuře zaplatit jen za tyto úkony a to se ještě nezačalo na projektu pracovat a nebyl žádný výsledek. “ I za to že si prdnou, bych jim měla platit ne?“ rozčilovala se druhý den Bizárka Kláře do telefonu.

Bizárce by se líbilo a přišlo by jí to i férovější, kdyby agentura nacenila celou kampaň, ale, se zodpovědností za výsledek. Takže jestli je cílem zvednout fanoušky na facebooku, prodat víc zboží, tak aby se do ceny promítl doručený, nebo nedoručený měřitelný výsledek, splnění cíle.

„Navrhujeme tři posty na facebooku za měsíc, jeden post je za deset tisíc“, prezentovala super strategii na facebookovou komunikaci Agáta a pokračovala dál, „do toho navrhujeme reklamu, abychom nasbírali další fanoušky, pod patnáct tisíc nemá reklamu vůbec cenu dělat, no a připravíme videa, ve kterých nám budou vystupovat influencři“ a při tom mluvení ještě Agáta sázela na stůl před Bizárku vytištěnou prezentaci, kde byly grafy, sloupečky s čísly, statistiky a podobný blbosti, který si hravě každý stáhne z google analytics. Bizárka už ale zase za těma grafama viděla pár tisícovek, který budou účtovat za tu práci, při který jen použili tlačítka „cut“ and „paste“. 

„Zkopírovali a vložili nějaký numera do prezentace a mám si snad z toho sednout na prdel?“, ptala se Bizárka řečnicky Kláry, když jí o schůzce druhý den vyprávěla, otrávená, že s takovými degeny ztratila dvě hodiny času a další energii musela  vynaložit na to, aby se jich zbavila a mohla si to dělat po svým.

Bizárka na schůzce s Agátou a jejím týmem sledovala svojí kolegyni z marketingu, která schůzku domluvila.  Vypadalo to, že ta byla s návrhem agentury nadmíru spokojená. S agenturou Nykolas pracovala, jelikož ta vyhrála tendr na marketing celý firmy na rok, takže si dělali zálusk i na Bizárčin projekt.

„A proč si myslíte, že zrovna Kovy a šopaholik Nykol budou mít ten vliv propagovat mojí agendu? Víte, že téma je vzdělávání, že jo? „ zeptala se Bizárka Agáty a držela se, aby nebyla moc ironická. Agáta i její dětští kamarádi přitakali, jako že pochopitelně vědí, co dělají a začali Bizárce vysvětlovat mantru, jak je dneska nezbytné s mladými komunikovat právě v onlinu, a že to bez influencrů nejde a tak dál. Bizárka byla na tohle už alergická a tak oponovala, „hm, četla jsem zajímavý výzkumy, kdy vlna influcenrů proletěla jako tsunami napříč celým marketingem v Čechách, už před lety, kdy se ukázalo, že jejich vliv je a pořád bude jen na jejich cílovou skupinu, která od nich odmítá přebírat rady, jakej si mají koupit rohlík, jakou kreditní kartu používat a podobně. Prostě od šopaholik Nykol chtějí rady o hadrech a od Kovyho ani nevím co, ale určitě ne rady, že se mají dobře učit matiku. Víte, já jsem jednou s influcenry z instagramu realizovala kampaň na podporu charitativní sbírky, taky jsem se nechala přesvědčit, že je to ta správná cesta, jak oslovit mladý lidi a vůbec, ale vůbec se to nechytlo. Takže promiňte, ale já jsem k tomu skeptická a přijde mi to jako strašně laciný a neoriginální.“

„No, ale my potřebujeme na ten facebook dostat mladý lidi“, reagovala Agáta. Bizárka sledovala Agátin výraz ve tváři i jejích kolegů a vůbec si nebyla jistá, že pochopili, co jim říká. A tím pádem se ani necítili být dotčení, ne, byli naprosto imunní, zvyklí si prosadit svou, protože agentura je king. Byli zvyklí, že jim nikdo neodporuje, momentem, kdy vyhrají svůj tendr se na rok stanou absolutním vládcem marketingové strategie a marketingového rozpočtu ve firmě.

„Aby taky ne“, říkala Bizárka Kláře druhý den do telefonu, „ tady prostě v marketingu sedí naprostý jelita, který jenom vyplňují tabulky pro agentury, plní jejich rozkazy, nezvednou zadek ze židle a vyplácí jim nehorázny prachy. Hele, upravit dvě stránky na webu si nacenili na 300 tisíc, to si fakt dělaj prdel, za 20 tisíc mám fungl nový web.“ Klára viděla věci stejně jako Bizárka a i když to nebyly její prachy, štval jí ten princip, kdy se přepalují ceny a stejně jako Bizárka v tom viděla omezení pro práci. „Chápeš, že když do tohohle vlezu, udělám ne o polovinu, o dvě třetiny míň akcí, a možná ještě míň práce, prostě nebudu mít peníze ani na ty stipendia, copak jsou debilní?“. „Hele“, odpověděla Klára Bizárce, „ tohle je humus a nikdo se tam o ty prachy nestará, jenže víš co, oni ani nechtěj, aby měli víc peněz na víc projektů, to znamená práci, a ty práci vyhledáváš, chceš tvořit, oni před ní naopak utíkají“. Bizárka souhlasila s Klárou, „prosím tě, stačí ti, že Romana ani sama nenapíše prezentaci? Ale jakou, potřebovala jsem připravit slidy se jménama, prostě co slide, to jedno jméno studenta a pod tím název školy, a Romana sama navrhla, že my s tím pomůžou. Romana to zadala agentuře, ty vole, práce na hodinu, kat and pejst, ale ty slidy jí udělala agentura za deset tisíc, to je neuvěřitelný, jak je líná!“. Romana byla další vypečená kolegyně, z oddělení interní komunikace a PR, další oběť systému agentur. Novináře živýho neviděla, jak je rok dlouhej, všechno zařizovala najatá agentura, za tisícovku na hodinu. „Neboj, my ti budeme s Hankou pomáhat“ uklidňovala Klára Bizárku. „Jste zlatý, já vím, pěkně je štvu, snažili se mi vnutit jejich agenturu na eventy, aby mi zajistila stánek na dětským dnu, hovno, jenom za postavení stolku chtěli deset tisíc, celý by mě to vyšlo na padesát“, rozčilovala se dál Bizárka. „Tak sis to postavila sama viď“, smála se Klára, „příště pojedu s tebou, vemu mladýho a pomůžem ti. „No dyť, je to aspoň místo fitka a ušetřila jsem prachy. Kdyby mi to ty krysy aspoň zaplatili, ale cpou mi ty jejich příživníky a ještě si to mám sama platit, hovno, to radši vyrobím trička.“

Bizárka věděla, že má silný argument, jak sklepat celou agenturu Nykolas a kolegy z marketingu. „Takže Agáto, děkuju za vaše návrhy, ale musím vám připomenout, že spravuju charitativní projekt. Nechci od vás práci zadarmo, ale jiné ceny, než jaké počítáte tady mým kolegům. Chci mít ty věci pěkný, chci využívat reklamu, chci, aby o nás lidi věděli, ale nebudu platit za hodinu vašemu grafikovi dva a půl tisíce, to udělám jeden grafický letáček a skončila jsem, „ řekla Bizárka Agátě, když ta jí přednesla celou strategii na komunikační plán jejího projektu. A Agáta jí utvrdila v tom, že si jsou toho dobře vědomi a vytasila argument, který skoro Bizárku rozesmál nahlas , „to my víme, právě proto jsme se na váš projekt tolik těšili, je to zase jiná práce, krásná agenda a všechny ceny od nás jsou charitativní a níž už jít neumíme.“ Bizárka nebyla nijak naštvaná na Agátu, ta holka jí nebyla protivná a vlastně tyhle lidi trochu litovala, byli to takový nádeníci na dobu omezenou. Když agentura vyhrála nějaký tendr, nabrala na dobu určitou lidi, který pak na zakázky u klientů nasadila. Často ale agentura tendr další rok u stejné firmy neobhájila, takže tyhle lidi zase propustila a ti šli o dům dál, do jiné agentury, pracovat na jiné zakázce. Kdo by si tohle nechal dlouhodobě líbit? Seniorní člověk ne, takže se takhle točili mladí junioři, kteří aspoň sbírali zkušenosti a vydělávali agentuře prachy, stejně jako zahraniční dělníci svým pracovním pasákům. Bohužel, ve výsledku jeden opisoval od druhýho, nápady a kreativa byly žalostné.

„Facebook si umím spravovat sama, já chci aby tam byli hlavně lidi aktivní a o mrtvé duše nahnaný reklamou nestojím, to dávno už není o kvantitě, ale kvalitě, že jo?“, pokračovala Bizárka k Agátě, „no a pokud mi tady kolegové z marketingu vaše kampaně zaplatí, tak je neodmítnu, protože jste šikovní a nepochybně by to bylo všechno pěkně profesionálně udělané, no, pokud ovšem nemůžu využít finanční podpory kolegů, potom nic z toho realizovat s vámi nebudu, sama na to peníze v rozpočtu nemám, jsem charita!“ a periferně Bizárka viděla, že se kolegyně z marketingu lehce ošívá, na znamení, že oni to platit Bizárce nebudou.

Bizárka věděla, že firma marketingu osekala v průběhu roku rozpočet a oni prostě hledali, jak by agenturu, se kterou měli podepsanou smlouvu, uživili, vytěžili a pro sebe samotné získali nějaké aktivity, které by vykázali. Ta moc by chtěli parazitovat na Bizarce a její charitě.

„To určitě, plenit mi můj fond“, smála se Bizárka Kláře do telefonu, “ je to ale smutnej příběh. Je prasárna, že jim v průběhu roku sekaj prachy, je jejich blbost, že si vyberou agenturu, která je válcuje.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *