Jednoho dne nastoupil do domu nový kolega. Žoviální, přátelský, děsně veselej a hlavně: s extrémním důrazem na to, aby mu to slušelo. Byl vyladěnej, vystajlovanej, a tak si ho Bizárka přejmenovala na Dandyho. Bizárku bavilo dávat lidem přezdívky, už měla Viktora Čističe, Ťapinky, Přizdisráče, Kobru, Dámičku, a navíc měla Bizárka problémy zapamatovat si jména.

V každý větší firmě a v korporaci na tuty najdete Dandyho. Je víc na ozdobu, než na práci, ale neublíží. Je to bystrý týpek, programově nedělá křivárny, chce si užívat a má takový přístup k životu i k práci. Dandy se usmívá, Dandy je prostě pořád v roli. Chybí tomu určitá lehkost bytí a po chvíli vás to s ním nudí, ale v práci je důležitý vyhnout se Kobrám, Přizdisráčům a raději deset nebo i dvacet Dandyů.

A tak tady jednoho dne měla Bizárka Dandyho. A byla za něj ráda, Dandy pro ni neznamenal nebezpečí. Nebezpečí znamenal pro Bizárku každý, kdo by jí mohl škodit v práci, přesněji, kdo by ji chtěl omezovat, buzerovat, cíleně házet klacky pod nohy. Bizárka měla ještě hodně plánů, chtěla vidět výsledky práce rychle a klasický korporátní hry jí už dávno nebavily.

A ještě jedna věc Bizárku na Dandym bavila, zdravil. Na rozdíl od mnoha jiných, vlastně většiny kolegů, zdravil. Třeba desetkrát za den a rozzářeně se u toho tvářil, vysypal žoviální hlášku z rukávu a bylo to příjemnější, než ty otrávený ksichty. Ale jednou Dandy Bizárku nepozdravil! Zdálo se jí to, že dělal, že ji nevidí? Možná to byla náhoda. Pak ale jednou Bizárka vstupovala na chodbu k výtahům a nebylo pochyb! Dandy ji uviděl a škubnul sebou, aby rychle změnil směr, a vlezl do jiných dveří. Prostě Bizárku nechtěl potkat, a to byl teda šok. Bizárka věřila, že všechno se dá vyříkat. Neměla s Dandym žádný problém. Ani on s ní přece. Proto se rozhodla, že hned, jak to půjde, dojde za ním do kanclu a zeptá se ho. Přece za ním teď nepoběží.

Když přišla Bizárka k Dandymu, nenasadil svůj obligátní americký úsměv, bylo vidět, že je nesvůj. „Proboha, co se stalo?“ ptala se v duchu Bizárka. A šla rovnou k věci. Zeptala se Dandyho, jestli je pracovně všechno v pořádku, a jak se má. Viděla, že se Dandy vykrucuje, přesto to rychle vybalil a Bizárka v duchu zaklela. Ta mrcha zatracená! Byla to Kobra.

Kobry nemají rády, když jsou vztahy mezi lidmi dobrý. Znervózňuje je to, Kobry jsou totiž extrémně paranoidní. A tak se tak stalo, Kobra zase udělala dusno, zbytečný divadlo, vymyslela pseudoproblém. Bizárka věděla, o jakou hru jde. Rozeštvat lidi, demonstrovat moc, plivnout do polívky.

Jednou před lety, když pracovala Bizárka pro starou Kobru, seděla u ní v kanceláři a sledovala, jak stará Kobra sjížděla kolegy, kteří dokončili přípravu na kampaň, odvedli kus práce a nutno podotknout, že dobré práce. Když kolegové z kanceláře odešli, Kobře se změnil výraz ze znechuceného šklebu v úsměv a s jiskrou v oku Bizárce řekla: „To víš, že já jim do tý polívky plivnu.“

„Tak to si budu pamatovat, tenhle terminus technikus,“ říkala si Bizárka v duchu znechuceně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *