Kobru potkáte tam, kde se koncentruje moc. Kobra miluje moc, to především, jistěže i peníze a pozlátko. Ale moc generuje obojí, takže i toho se dočká.

Kobru nepotkáte v malý firmě s plochou hierarchií! Nikde tam, kde se musí makat, protože to by Kobra chcípla hlady.

 „Ta ať se modlí, aby ji nikdy nevyhodili, prací by se neuživila,“ řekl na adresu Kobry Bizárce její oblíbený kolega Tim. A tak na Kobru narazíte, například v korporaci. Velký korporát jsou velký posty a moc. „Kobru nikdy nikdo nevyhodí.“ odpověděla Timovi Bizárka. Oba s Timem věděli, že bohužel ne. Kobry jsou úkaz, a tahle „jejich“ byla prvotřídní. Zlá, pomstychtivá, intrikánka, a ještě asi hloupá, kdy Tim byl přesvědčený, že si toho byla vědomá. „Myslíš, že ví, že je blbá?“ ptala se nevěřícně Bizárka Tima, která stále na rozdíl od Tima nebyla schopná přečíst, jak jednoduchý a primitivní bylo  chování Kobry. Tim pokračoval: „Právě že to o sobě ví, proto se chová jako psychopatka, všechny schopný lidi likviduje, nemá na ně, nemá koule řídit lidi, kteří jsou chytřejší než ona.“ Bizárka neměla ráda slovo psychopat, i když Kobra zcela odpovídala oficiálnímu popisu psychopata. Bizárka si lidi pojmenovávala, jen některé, ty nejzajímavější, a tak takhle korporátní psychopatka byla pro Bizárku Kobra.

Kobra byla záludná, byla tak mazaná, že uměla být miloučká jako opuštěný štěně a během vteřiny se proměnila v hysterickýho blázna. A taky si Kobra kupovala lidi. Doslova kupovala s očekáváním, že za to právem očekává nadosmrti respekt, oddanost a totálně sehnutý záda. A pořád si lidi testovala, byla paranoidní a zlá. A protože tahle Kobra byla vážně třída, pěstovala si i svoje špehy, nohsledy, někdo jim říkal  „melody bojs“.

Jednou Kobra volala Bizárce v sobotu, aby ji informovala, že jí kupuje dárek, a Bizárka si v duchu nervózně zaklela. „ Do prdele!“ a přemýšlela: „Co to má sakra znamenat. Mám jako jít a něco taky koupit? A proč jako, nebyly Vánoce. A i kdyby, nebudu jí dávat dárek! A přece když chci někomu něco dát, tak to takhle neavizuju, je to divný!“ Přemýšlela dál: „Třeba je ale hodná, milá, opuštěná, a já jsem blbá a křivdím jí. Ano, křivdím jí.“

Z dárku se vyklubal nějaký krémík na paty, ale o krémík nešlo, Kobra začala s Bizárkou hrát hru kočky s myší, kdy pochopitelně Bizárka byla ta myš. Bizárka nechtěla krémík na paty, ale už připouštěla, že je Kobra hodná. „Ty vole, ona je mazaná,“ uvědomovala si Bizárka.

Bizárce bylo s Kobrou úzko, od začátku a pokaždé, když byla v její přítomnosti. Ale! Dostala krémík, který nechtěla. A to byl jenom začátek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *